Zde je pár často pokládaných otázek

1) Existují v satanismu různé tendence?

Ano, existují – dvě základní zde uvedeme. Satanismus jako vzpoura či protest a satanismus jako životní filozofie. Historický satanismus měl převažně charakter protestu proti vládnoucímu monoteistickému náboženství, především křesťanství. Jeho ideologie byla negací křesťanských hodnot, stejně jako jeho praxe byla parodií křesťanského ritu.Teprve 20. století přineslo satanismus jako osamocený myšlenkový způsob života a umožnilo emanaci pojmu (SATAN A SATANISMUS). I když nadále zůstává prvek protestu proti pokrytectví a falešné morálce, není již jen pouhou negací, nýbrž předkládá člověku ucelený světový názor a přináší vnitřně konzistentní soubor hodnot, ideových i morálních, přičemž důraz není kladen na spekulace, ale na každodenní životní praxi.

2) Dá se satanismus považovat za náboženství?

Jistým způsobem ano. Pro většinu členů Prvního Česko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy se však jedná spíše o životní filosofii než o náboženství v pravém smyslu toho slova.

3) Je satanismus proti náboženství?

I když smyslem satanismu není slepá opozice vůči všemu, co s ním nesouhlasí, a v žádném případě nemá nic společného s náboženským fanatismem. Stojí v opozici proti všem náboženským systémům, které tupí lidskou přirozenost, individualitu a vůli k životu. Ostatní směry zcela přirozeně respektuje, nicméně také poukazuje na jejich nedostatky. Hlavní smysl satanismu ovšem spočívá v sebezdokonalování jeho adeptů, a ne v boji proti dogmatickým duchovním institucím.

4) Existují nepřátelské tendence vůči satanismu?

Ano.

5) Jaké jsou jejich příčiny?

Jedna z hlavních příčin nepřátelských tendencí vůči satanismu, pomineme-li fanatismus, spočívá v nedostatečné informovanosti. Ta je buď zkreslená, nebo dokonce vůbec žádná. V lidské společnosti je uměle udržován názor, že je žádoucí v zárodku udusit jakýkoli projev individualismu, potažmo pocit radosti ze života. Myšlenka, že by člověk měl bez zábran vychutnávat vlastní život, je ze všech stran, ať již otevřeně nebo skrytě, znevažovaná, ne-li přímo napadána. Není tedy divu, že je satanismus svým přístupem k lidskému bytí trnem v oku neúspěšné a zakomplexované většině.

6) Jaké je to nyní?

Dnes sice již satanistům nehrozí očistné hranice nebo útrpné právo, přesto by se ale dalo říci, že jsou nuceni se potýkat se spoustou jiných problémů. Netolerance, lidská hloupost a lpění na vyčpělých dogmatech jsou jen vrcholkem ledovce. Ve světě, kde je úspěch a individualismus odměňován nenávistí, musí mít své nepřátelé pochopitelně i satanisté.

7) Proč křesťané zavrhují satanismus?

Příčin je mnoho. Hlavní z nich lze spatřovat v tom, že zatímco křesťanství a jemu podobné duchovní směry vyžadují od svých aspirantů naprostou pokoru, poslušnost a oddanost, satanismus učí své stoupence pravému opaku. Proti pokoře staví hrdost, proti slabosti sílu, proti stádnosti individualitu, proti odříkání radost ze života. Satanista odmítá tvrzení, že esoterika předkládá jediný způsob, kterým lze dosáhnout osvícení či božství. Poznání (tzv. vzdání se hledání nového vědění) a osvobození (tzv. podřízení se autoritám) tvoří dle jeho názoru spolu s osvícením (spočívající ve zbožném vzhlížení k idolům) jeden z nejmonstróznějších vymývačů mozků. Nenechte se mýlit tím, že esoterika kritizuje egoismus a individualismus naší kultury. Ve skutečnosti jsou dnes jedinci s vlastním Já a vlastní vůlí vzácnější než kdy dříve! Židokřesťanství, buddhismus a islám už drahně let programují naše mozky k tomu, aby se naše Já vzdalo svého života a své vůle růst. Místo toho by se mělo rozplynout v Bohu či v oceánu stvoření, nebo vstoupit do „světla“, do „čisté země“ atd., kde neexistují žádné rozdíly a vše v klidu a lásce plyne. Satanismus, který je důrazným přitakáním Já, odmítá jakékoli snahy o nivelizaci a infikuje tyto programy na obelhávání zhoubnými viry inteligence a vůle. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, proč jsou některé zmiňované duchovní směry vůči satanismu nepřátelské.